Warning: Attempt to read property "archives" on null in /www/doc/www.trenujemesrespektem.cz/www/wp-content/themes/trenujemesrespektem.cz/archive.php on line 43

Asociace psychologů sportu a Trénujeme s respektem podporují bezpečný sport!

Asociace psychologů sportu a nezisková iniciativa Trénujeme s respektem s potěšením oznamují, že na základě vzájemné dohody uzavřely smlouvu o spolupráci zaměřenou na podporu bezpečného prostředí ve sportu. Cílem této spolupráce je vytvářet bezpečné, respektující a pozitivní prostředí pro sportovce všech věkových kategorií.

Obě organizace se zavazují ke společnému úsilí v oblasti vzdělávání, prevence a osvěty. Tato dohoda umožní sdílení odborných znalostí a zkušeností, což povede k posílení budování bezpečného prostředí ve sportovních komunitách.

Uzavřená dohoda odráží závazek obou stran spolupracovat na dosažení společných cílů.

Trénujeme s respektem vyráží do terénu

Jedním z klíčových úkolů Trénujeme s respektem je edukovat veřejnost, sportovní i laickou, v tom, co je bezpečné, přátelské, férové a stimulující sportovní prostředí. Zástupci organizace proto vyráží do terénu, aby sportujícím dětem, jejich rodičům, trenérům i funkcionářům naživo poskytli cenné rady a tipy a zároveň zjistili, co je trápí a co by si nejvíc přáli.

V Malešickém parku jsme se 31.8. zúčastnili akce Sportexperience – najdi si svůj klub na Desítce. O týden později, v sobotu 7.9., jsme vyrazili na akci plnou zábavy, poznání a aktivit pro malé i velké – Sporťáček na Výstavišti Holešovice. Reakce na naši účast byly velmi pozitivní. Rodiče ocenili přítomnost odborníků, kteří jim poskytli užitečné rady a materiály, jak lépe porozumět potřebám dětí ve sportu a jak je chránit. Děti se aktivně zapojovaly do diskuze i naší ankety, jejímž cílem bylo děti nenásilnou formou seznámit s důležitými principy bezpečnosti.

Co si přály děti nejčastěji? Aby na ně rodiče a trenéři neřvali, když se jim nedaří.
Pojďme jim toto přání splnit 😉

Dva členové naší správní rady, Martin Macháček a Marie Skalská, se v září zúčastnili setkání zástupců sportovních svazů z celého Česka, které pořádala Národní sportovní agentura na téma safeguardingu a bezpečného sportovního prostředí pro všechny. Marie Skalská, lékařka z Centra sportovní medicíny, vystoupila s inspirativní přednáškou na téma Poruchy příjmu potravy u sportovců.

Pojďte se potkat na Sportfilmu

Srdečně vás zveme na panelovou diskusi o bezpečném sportovním prostředí, které se zúčastní i náš tým z Trénujeme s respektem! V rámci letošního festivalu Sportfilm se budeme věnovat klíčovým otázkám, jak zajistit, aby sport zůstal pro všechny děti místem bezpečí, rozvoje a radosti. Těšit se můžete na inspirativní příběhy a praktické tipy, jak vytvořit bezpečné sportovní prostředí.

Trénujeme s respektem bude reprezentovat naše odborná konzultantka, světová triatlonistka a certifikovaný Safeguarding officer Aneta Grabmüller Soldati.

Kdy: 4. října od 10 do 11:30 hod
Kde: Technická univerzita Liberec, Aula G (kapacita 350 diváků)

Společně za bezpečné sportovní prostředí! 💪🏼

České sportovní naděje představují Kodex sportovního klubu

Když jsme založili Trénujeme s respektem, představili jsme mimo jiné Kodex sportovního klubu shrnující devět smysluplných pravidel, která stojí za to zavést, aby se sportovci na tréninky těšili a rodiče se o své děti nemuseli bát a o klubu mluvili s uznáním.

Jak se říká: opakování je matkou moudrosti. Proto se náš tým v červnu sešel ve studiu Bez frází s mladými talentovanými sportovci, s nimiž jsme náš kodex převedli do video podoby. Každý z devíti bodů prezentuje v roli moderátora mladý nadějný sportovec, který vede rozhovor s jedním z našich odborníků.

Našim sportovním moderátorům je mezi 12 – 18 lety a každý se věnuje jinému sportu. Zastoupen je badminton, tenis, veslování, florbal, fotbal, tanec, atletika a rugby. Potvrdili jsme si, že má velký smysl pracovat na bezpečném sportovním prostředí pro mladé sportovce, vzdělávat trenéry a informovat rodiče.

Kdy se na kodex můžete těšit? Právě se dokončují finální přípravy ve střižně a během září vyšleme do světa první díl.

Co se dozvíte? Mimo jiné, jak se vracet do tréninku po zranění. Co dělat, když se rodiče s trenérem hádají. Jestli opravdu není důležité vyhrát, ale zúčastnit se? A mnoho jiného.

Pro koho je náš videokodex určen? Pro sportovce, trenéry, rodiče a všechny ostatní sportovní příznivce.

Coming soon! Stay tuned!

Česko se může těšit na první Safeguarding Officery

Cílem Trénujeme s respektem je prostřednictvím stipendijního programu:

  • etablovat pojem Safeguarding Officer a Safefuarding v českém sportovním prostředí
  • prezentovat vzor (role model) Safeguarding Officera prostřednictvím stipendistů s důrazem na kvalifikaci a osobnostně morální předpoklady
  • položit ve spolupráci se stipendisty základy uceleného vzdělávacího programu v českém jazyce pro českou sportovní veřejnost

Jak to dopadlo?

Do výběrového řízení se přihlásilo celkem 37 uchazečů. Z prvního kola, v němž jsme hodnotili dodané podklady, tj. životopis, motivační dopis a pracovní reference, postoupilo 7 uchazečů. Zástupci Trénujeme s respektem s každým z nich absolvovali online pohovor a rozhodli se udělit doporučení pro IOC, a v případě přijetí uhradit studium) čtyřem kandidátům. Na konci srpna byli všichni doporučení kandidáti úspěšně přijati do ročního vzdělávacího programu.

Všem srdečně gratulujeme, přejeme mnoho studijních úspěchů a těšíme se na budoucí spolupráci!

Idnes.cz: Na ochranu sportovců v Česku nikdo nedohlíží

O kultivaci českého sportovního prostředí usiluje iniciativa Trénujeme s respektem, právě teď nabízí stipendia uchazečům o certifikovaný kurz Safeguarding Officera organizovaný Mezinárodním olympijským výborem.

Celý rozhovor k přečtení zde.

Oslavme Den dětí pohybem

Nástupem do první třídy, kdy děti usednou do lavic, bohužel dochází k velkému poklesu pohybové aktivity. Organizované sportovní aktivity pak děti opouštějí také přestupem na 2. stupeň základní školy a poté nástupem na střední školu. Jedna či dvě hodiny tělesné výchovy ve škole týdně totiž nestačí. Na zdravý vývoj svých dětí by proto měli dbát především jejich nejbližší.

Přinášíme vám pár tipů, jak letošní Den dětí oslavit zábavnými pohybovými aktivitami. Jedná se tipy zejména pro mladší děti, které je naštěstí stále poměrně jednoduché k pohybu nalákat. A bylo by škoda jejich dětského nadšení nevyužít. Čím je dítě starší, a nemá zažité pohybové zvyklosti, tím je těžší ho u pravidelné pohybové aktivity udržet.

🏃‍♂️ Štafetový závod s překážkami
Na hřišti nebo v parku připravte jednoduchou štafetu s různými překážkami, jako jsou kužely, obruče, tunely nebo malé skoky. Děti i rodiče či trenéři soutěží v týmech, kde každý člen týmu musí překonat překážky a předat štafetový kolík dalšímu.
Cílem je podporovat spolupráci, rychlost a obratnost, zároveň si užít spoustu zábavy.

⚽ Rodinný fotbalový turnaj
Uspořádejte malý fotbalový turnaj, kde týmy tvoří rodiče a děti dohromady. Můžete hrát zmenšenou verzi fotbalu, aby byla hra snadnější a zábavnější pro všechny věkové skupiny.
Cílem je podporovat týmovou spolupráci a fair play, zároveň posílit rodinné vazby.

🕵️‍♂️ Lov pokladů s fyzickými úkoly
Připravte lov pokladů, kde děti a rodiče (trenéři) musí plnit různé fyzické úkoly na jednotlivých stanovištích. Může jít o skákání v pytli, házení na cíl, běh s vajíčkem na lžíci nebo přetahování lanem.
Cílem je kombinovat fyzickou aktivitu s dobrodružstvím a spoluprací při hledání pokladu.

💃 Taneční soutěž
Uspořádejte taneční soutěž, kde rodiče a děti nebo trenéři a děti tančí na různé písničky. Můžete mít různé kategorie, jako je nejkreativnější tanec, nejlepší týmový tanec nebo nejzábavnější pohyby.
Cílem je podporovat radost z pohybu, kreativitu a hudební cítění.

🏅 Miniolympiáda
Připravte miniolympiádu s několika jednoduchými disciplínami, jako je skok do dálky, hod míčem, běh na krátkou vzdálenost a přeskakování přes švihadlo. Děti soutěží společně s rodiči nebo trenéry v jednotlivých disciplínách a získávají body.
Cílem je podporovat rozmanitost pohybových aktivit, zdravou soutěživost a radost z účasti.

Přejeme vám hodně zábavy!

K úspěchu ve sportu i v životě nevede ponižování, ale respekt

Co vás přivedlo k myšlence, že je potřeba kultivovat české sportovní prostředí, zejména ve vztahu k dětem a mladistvým?
Prvotním impulsem byla moje vlastní zkušenost. Máme s manželem tři děti a všechny odmala vedeme k výkonnostnímu sportu. Narazili jsme, když jsme dceru odmítli kvůli sportu omlouvat ze školy a když jsme jí nedovolili trénovat či dokonce závodit při zranění nebo bolestech. Snažili jsme se s klubem a trenéry aktivně situaci řešit a hledat kompromisy. Bezúspěšně. Z pohledu klubu jsme byli problémoví a dceru jednostranně, informací zaslanou e-mailem, vyloučili. Po devíti letech intenzivní sportovní přípravy. Poté jsme zjistili, že neexistuje žádná právní ochrana, není se kam dovolat a že děti a mladí sportovci jako osobnosti jsou často až na posledním místě. Neexistují prostě žádná závazná pravidla či předpisy ohledně správného jednání.

Od tohoto zjištění je ale ke vzniku oficiální iniciativy dlouhá cesta?
Nedokázala jsem to nechat jen tak. Začala jsem naši zkušenost sdílet, hledala jsem informace, zjišťovala, jak to funguje v zahraničí. Později jsem začala intuitivně kontaktovat lidi, kteří k tomuto tématu mají co říct. Postupným propojováním kontaktů a doporučení se vykrystalizoval tým, jehož odborné zázemí umožnilo vznik naší organizace Trénujeme s respektem s jasným cílem situaci aktivně řešit, posunout a prostředí zlepšit.

Vás k tématu přivedly vlastní děti. Jde tedy o problém zejména u dětí?
Bezpečné sportovní prostředí je záležitostí všech účastníků sportu. My se ale zaměřujeme na děti a dospívající, protože jsou tou nejzranitelnější skupinou. Ve vztahu k dospělým jsou zpravidla v podřízené roli.

S čím negativním se děti mohou při sportu setkávat?
Těch nezdravých věcí je ve sportovním prostředí celá řada. Některé mohou působit navenek celkem nevinně, třeba když trenér se svěřencem nemluví po prohraném zápase nebo mu vyčítá, že ho zklamal. Když kvůli pozdnímu příchodu jednoho z dětí na trénink, musí všichni ostatní za „trest“ udělat sto dřepů. Ale právě tyhle zdánlivé maličkosti vytváří nezdravé prostředí plné stresu a strachu, a to je špatně. Zcela běžné jsou v některých sportech výtky k postavě a tlak na úbytek hmotnosti. Nezřídka jsou součástí tréninků nadávky a fyzické tresty. Samostatnou kapitolou je nerespektování potřebné rekonvalescence při zranění či nemoci. Řada sportovců se potýká s tlakem na omezování vzdělání. Bohužel výjimkou není ani sexualizované násilí.

Co myslíte pojmem omezování vzdělání?
Řada sportovních oddílů nebo i jen konkrétních trenérů vidí jen svůj sport. Neberou ohled na školní povinnosti svěřenců, nejsou ochotni dělat kompromisy například v časech tréninků a podobně. Je ale strašně krátkozraké vsadit už v dětském věku vše na jednu kartu. Co když to nevyjde? Mladému člověku se pak v určitém věku zhroutí nejen sen o profesionální sportovní kariéře, ale najednou vůbec neví, co dál, protože profesně není absolutně připraven na jiný než sportovní život.


Často zaznívá názor, že dril ke sportu patří. Že pokud si děti budou jen „hrát“, tak z nich profi sportovec nikdy nebude.
To je právě ten smutný omyl. Dítě to třeba i pár let vydrží. Ze strachu, ve snaze se zavděčit nebo prostě kvůli lásce k tomu sportu, když nevidí jinou možnost. Ale dlouhodobě si ponese následky, psychické i fyzické.
U pěti, šestiletých dětí navíc nikdy nemůžeme s jistotou říct, zda z nich někdy budou profi sportovci. Třeba se ukáže, že nemají potřebný talent, může se objevit nějaký zdravotní handicap nebo je to prostě přestane jednoho dne bavit… Takto malé děti by měly sportovat z úplně jiných důvodů – pro radost, pro správný fyziologický vývoj, utužování sociálních vazeb a tak dál. Na konkrétní specializaci a na dril je času dost. Ale především je třeba neplést si onen dril s psychickým a fyzickým zneužíváním.

Co tím přesně myslíte?
K tomu, aby byl někdo úspěšný, není potřeba mu nadávat, ponižovat ho, bít ho, nutit ho trénovat, když je nemocný, nebo mu upírat jídlo. Tyto praktiky k dlouhodobému úspěchu nikdy nepovedou. A to v žádné oblasti lidské činnosti, nejen ve sportu. Naopak! Sport, trénink by měl probíhat v respektujícím prostředí. Proto se ostatně jmenujeme Trénujeme s respektem. Sportovci dosáhnou úspěchů mnohem pravděpodobněji, pokud trénují rádi, s trenérem mohou jednat narovinu, všichni se vzájemně respektují a mohou si od sportu občas „odpočinout“ při jiných aktivitách.

Jak tedy zajistit, aby k těm zmiňovaným věcem nedocházelo? A kdo by měl nést odpovědnost?
První věc je, že si to lidé musí začít uvědomovat. Že se tyto věci běžně dějí, a že to není správné. Malé, třeba osmileté dítě, se vůči trenérovi, jehož vnímá jako dospělou autoritu, těžko ozve.
Ideálně by svazy a kluby měly mít definované kodexy a předpisy, které jsou závazné a právně vymahatelné. Měli by tu být vyškoleni tzv. safeguarding officers, kteří by na jejich dodržování dohlíželi, a pomáhali sportovcům a klubům případné problémy řešit a dlouhodobě prostředí kultivovat. Odpovědnost by ideálně měl nést také stát, který většinu prostředků na sport rozděluje.
Dokud to tak není, měli by tou záchrannou sítí být především rodiče. Čím větší tlak rodiče nebo sami sportovci vyvinou, tím víc budou svazy a kluby nuceny se tímto tématem zabývat a začít dělat věci správně.

A teď to řeší i vaše organizace Trénujeme s respektem.
Ano, my na celou problematiku upozorňujeme a edukujeme veřejnost v tom, co je ještě správné a co už do sportu rozhodně nepatří. Zároveň ale na konkrétních příkladech ukazujeme, že řada svazů, klubů, trenérů, doktorů nebo sportovních psychologů to dělá správně. Že to jde. Věříme, že s postupující osvětou se lidé začnou více zajímat o prostředí, kam posílají své děti. Že ty kluby, kde to nefunguje správně, se budou muset změnit, pokud si budou chtít své členy udržet. Ale je to běh na dlouhou trať.

Z médií: Odborníci z Trénujeme s respektem ve Střepinách TV Nova

Odborníci z iniciativy Trénujeme s respektem proto vysvětlují, kde jsou hranice mezi zdravou motivací a psychickým a fyzickým zneužíváním. Na základě vlastní sportovní zkušenosti nebo na příkladech ze své odborné praxe demonstrují, co dětem hrozí a co je potřeba ve sportovním prostředí změnit.

Celou reportáž můžete zhlédnout na TV Nova.

Z médií: Trénujeme s respektem na ČT Sport

Naším hlavním posláním je tvořit bezpečné prostředí ve sportu se vzájemným respektem ze všech stran. O těchto záležitostech se totiž dostatečně nemluví a je potřeba situaci zlepšit a sportovní prostředí kultivovat. Tereza zmínila i negativní zkušenosti ze své atletické kariéry, kdy se neměla na koho obrátit pro pomoc. Teď bojuje za to, aby ostatní tu možnost měli díky TrénujemeSRespektem.

Celý rozhovor můžete zhlédnout zde.

Organizace Trénujeme s respektem nastavuje nová pravidla hry v dětském a mládežnickém sportu. Klíčové jsou respekt a bezpečí!

Odborné zázemí, kterým iniciativa disponuje, umožnilo organizaci kulatého stolu pod záštitou zmocněnkyně vlády pro lidská práva týkající se bezpečného prostředí ve sportu. Iniciativa hodlá rozvíjet vztahy se všemi aktéry českého sportovního prostředí, kteří mají zájem ho přiblížit zahraničním standardům.

Trénujeme s respektem se soustředí zejména na ochranu těch nejzranitelnějších členů sportovní komunity – dětí a mladistvých. Zakladatelkou iniciativy je Markéta Pluhařová, matka tří dětí, jejichž vlastní negativní zkušenosti pro ni byly motivací se tímto tématem začít intenzivně zabývat. „Děti i jejich rodiče by měli mít jistotu, že sportují v respektujícím a bezpečném prostředí. Díky iniciativě Trénujeme s respektem rozpoznají, co je správné a co už ne. Bojujeme také za to, aby se jim v případě negativních zkušeností dostalo zastání,“ vysvětluje.

Podstatou iniciativy Trénujeme s respektem je poskytovat informace o problematice bezpečného sportovního prostředí a podporovat jeho vytváření, představovat příklady správné praxe a poskytovat prostor pro sdílení zkušeností. „Zároveň chceme motivovat rodiče, aby neměli strach postavit se za své děti, když se jim něco nezdá. A aby neodvraceli oči jen proto, že ostatní si taky nestěžují a že nechtějí být za ty problémové. Chceme také vzdělávat samotné děti i trenéry, aby rozpoznali, co je již za hranou a do tréninkového procesu nepatří,“ dodává Pluhařová.