Trenérka atletiky: Za špatné výkony nikdy nikoho nevyhodím

Alexandra Mužíková se celý život věnovala atletice, konkrétně vícebojům. Na trenérskou dráhu původně nepomyslela, dokud ale nezačala hledat sportovní vyžití pro svou malou dceru. Oslovila tedy atletický klub SC Radotín a postupně začala vést přípravku těch nejmenších. Po devíti letech je většina dětí z její první tréninkové skupiny stále členy. „Máme spolu skvělý, kamarádský vztah. Děti ví, že za mnou mohou kdykoli s čímkoli přijít. To pro mě z pohledu trenéra znamená nejvíce,“ říká Alexandra Mužíková, trenérka atletiky v SC Radotín.

Alexandra právě dokončuje závěrečnou práci, aby získala licenci trenérky 2. třídy. Vede starší žactvo a dorost, se kterými se na tréninku potkává čtyřikrát týdně. V Radotínském oddílu je běžné, že atletika není pro přihlášené děti jediným sportem. Děti jsou totiž často registrované i jinde. Je to náročnější na sladění tréninkových časů, ale všechno jde, když se chce. Děti se všestranně rozvíjí a mají dostatek času dospět k tomu, co je naplňuje nejvíc, a samy si vybrat sport, který je jejich srdci a tělu nejbližší. „Pokud jsou ke specializaci nucené pětileté děti, dělají za ně toto důležité rozhodnutí rodiče,“ vysvětluje Alexandra Mužíková.

Dnešní děti jsou často přetrénované

Alexandře se nelíbí, že dnešní doba klade přílišný důraz na výkon už v nižších mládežnických kategoriích a že děti jsou často hodně přetrénované. Přitom je nemožné, aby každý klub vychoval světového rekordmana. Sama proto preferuje odlišný přístup: „Každý nemůže být mistr světa a bez poražených není vítězů. Z našich svěřenců chceme hlavně vychovat lidi, kteří mají rádi sport a kteří si tady vytvoří partu kamarádů na celý život.“

To samozřejmě neznamená, že na výkonech vůbec nezáleží. Jen není vítězství to nejdůležitější. Největší radost má Alexandra z toho, když se jí podaří něco naučit někoho, komu to úplně nejde. To je podle ní mnohem větší dřina a zdůrazňuje, že za špatné výkony by nikdy nikoho nevyhodila. Podstatné je, když má sportovec snahu. „I dítě, které na začátku vypadá spíš jako outsider, ale snaží se a bojuje, se naučí běhat přes překážky nebo házet krikeťákem. Když pak poprvé uspěje na závodech, a já vidím, jak je šťastné, je to ta největší odměna za mou práci,“ vypráví Alexandra.

Trenér bez vzdělání může dětem nevědomky uškodit

Pozitivní trenérský přístup, pochvala místo kritiky a přátelská atmosféra jsou společné všem trenérům v oddílu. Důkazem, že je v klubu příjemné prostředí, je i to, že často se trenéři rekrutují z řad bývalých svěřenců. Radotínský klub samozřejmě přijímá jakékoli trenéry, dokonce i ty atletikou nepolíbené. „Nejprve u nás může trenér působit na pozici asistenta bez jakékoliv kvalifikace. Do tří měsíců ale musí zahájit trenérské vzdělávání počínaje trenérem atletické přípravky, následuje žactvo, třetí, druhá a první trenérská třída. Podle toho jsou potom trenéři přiřazováni k jednotlivým kategoriím. Děti jsou hrozně křehká kategorie a je potřeba vědět, jak s nimi pracovat a mít k tomu adekvátní vzdělání,“ vysvětluje Alexandra Mužíková.

Všichni táhnou za jeden provaz

Členové radotínského atletického oddílu tvoří skvělou partu. Je to mimo jiné tím, že se zde mezi nimi nedělají rozdíly. Nevyzdvihuje se ten, kdo nejrychleji zaběhne sto metrů, nebo nejdál doskočí. Když přijde do skupiny někdo nový, ostatní jej automaticky přijmou mezi sebe a pomohou mu zapadnout. Jednotlivé tréninkové skupiny si organizují vlastní teambuildingové akcí, kdy vyráží na laser game, do jump arény nebo třeba do aquaparku. V prosinci se pak všichni členové klubu i s rodiči a dalšími příznivci setkávají na slavnostním vyhlášení nejlepších atletů roku. Oblíbenou tradicí se stalo také společné bruslení na zimním stadionu.

Rodiče ví o všem podstatném

Alexandra Mužíková se svými svěřenci komunikuje přes chatovací aplikaci. Chce, aby si sami hlídali, kdy mají tréninky, nebo že se mají přihlásit na závody. Vede je tak k samostatnosti, byť samozřejmě všechny informace sdílí i s jejich rodiči. S dětmi má hezký, kamarádský vztah: „Prožíváme spolu nejen sportovní úspěchy a pády, ale i normální, běžné věci. Když mí svěřenci dělali přijímačky na střední školy, řešili jsme to velmi intenzivně. Hned po zveřejnění výsledků mi pak přistálo v telefonu spoustu zpráv s tím, jak dopadli.“

S rodiči svých svěřenců Alexandra sdílí nejen organizační tréninkové věci, ale i další záležitosti, které ke sportu neodmyslitelně patří, třeba jako je správná výživa. I v tomto směru mladým sportovcům ráda poradí, vše ale vždy nejprve konzultuje s rodiči. „Rozhodně nejsem z těch, kdo by dětem ordinoval nějaké diety, nebo nutil potravinové doplňky. Často se ale samy děti ptají na doporučení a pak je fajn to mít pod kontrolou,“ zdůrazňuje Alexandra.