Pro členy JV Sport team je sport parťákem na celý život

Je to přesně 10 let, co sourozenci Jana Bílá a Josef Vůjta založili organizaci JV Sport team, která se specializuje na dětské pohybové a zážitkové aktivity od těch nejmenších až po dospělé „děti“.

Dlouholetí bývalí reprezentanti ve sportovním aerobiku se rozhodli zúročit své zkušenosti z vrcholového sportu a lásku k němu teď předávají dalším generacím. Jejich cílem jsou dětské příběhy. Nechtějí „rychlokvašky“, chtějí, aby sport byl pro jejich svěřence parťákem na celý život. Zeptali jsme se jich, jak jednotlivé body našeho sportovního kodexu aplikují ve své praxi.

Pokud je svěřenec nemocný, stejně je smysl tréninkové jednotky jen jistou vertikální čárkou v docházce. Svěřenec není koncentrovaný, nepřijímá rady trenérů, nemá prostor pro zlepšení se a ani pro pocit, skvělý trénink, těším se zas. V tuto chvíli jednáme se svěřenci naprosto otevřeně. Že je důležité si odpočinout a veškeré úsilí je třeba věnovat péči o své tělo. Jakákoliv procedura a klid nám pomůže nabrat potřebnou sílu na další smysluplnou tréninkovou jednotku, která bude mít efekt v cestě za naším cílem. Pokud bude teď a tady, doženeme fyzický výkon rychleji a bez zranění. Pokud budeme 14 dní trénovat oslabení, koledujeme si o to, že opravdu tělo řekne „NE“ a prodloužíme absenci, anebo riskujeme zranění.

Zranění nepřehlížíme. Učíme svěřence, že je to volání těla o pomoc. Pokud to budeme řešit, můžeme kvalitně trénovat. Pokud to nebudeme řešit, trénink se stává trápením. Zajišťujeme ortopedický dohled. Máme DNS instruktora, který se věnuje dítěti komplexně. Záleží na věku a vnímavosti svěřence. Vím, že v jejich nízkém věku úplně nerozumí, o co nám jde. Ale důvěřujeme podvědomí. Jednou zpětně snad pochopí a ocení, jak byl veden a naučí se o svém těle přemýšlet lépe – že si může pomoci i bez léků, bez ležení několika měsíců a že plno věcem a situacím může předejít řešením situace včas. 

Prevence zranění – rozhodně ctíme vyspělost a zralost našich svěřenců. Do výkonnosti pouze nakukujeme motivačně. Naším cílem je každý rok mít cíl a ten zvládnout. Pro někoho je to naučit se klik, pro někoho je to zvládnout 20 kliků, pro někoho je to odlepit se od zádních příček umístění a pro někoho je to finále MČR. Cíleně vedeme děti postupně ke zlepšení se. Kolikrát víme, že zařazení prvku, které dítko zvládne, znamená zvýšení obtížnosti choreografie a samozřejmě ihned zisk třeba medaile. Ale také to znamená tlak na nezpevněné a nevedené pohyby a za pár let zranění za zraněním. Ano zkoušíme to na tréninku, ale do choreografie umístíme ve chvíli, kdy je na to dítě „zralé“. Má to myšlenku i do motivace ke sportu v pozdějším věku (puberta) – „zůstat“ lačný pro té medaili.

Věnujeme se všem stejně bez výkonnostního rozdílu. Děti učíme, že všichni jsme jeden tým a pomáháme si navzájem. Někdo potřebuje více času, někdo méně a jako tým se posuneme vždy vpřed. Eliminujeme pocit, že některá sestava/závodník je nadřazený a má více pozornosti. Všechny učíme samostatně pracovat na tom, co jim nejde. Pro každého tu je trenér naprosto stejně. Pokud nejsi u trenéra zrovna ty, buď samostatný a makej především na tom, co je pro tebe nejtěžší. Příště budeš u trenéra zase ty a dokud ti vše nevysvětlí, ostatní také pracují samostatně.

V tomto splňujeme koncept vedení svěřenců naprosto v každém písmenku. Vedeme děti k vítězství velmi pozvolna.

S ohledem na základní pohybové vzorce, na kterých pak stavíme obtížnost.

S ohledem na žijící motivaci ke sportu (hlavně průběhem pubertálního vývoje) – chtít se zdokonalovat krůček po krůčku, přijímat prohry a převést je do pozitivní motivace ke zlepšení se. Nechtít všechno hned – nejdřív se tomu musíš poctivě věnovat, a pak něco očekávat. Nechtěj po sobě všechno hned, nebuď na sebe příliš tvrdý. Chce to čas a „dozrát“. Pokud vydržíš, hodně se toho od sportu naučíš, a jednou to vítězství“ bude chutnat jinak, než kdyby přišlo hned.

Trápíš se doma? Pláčeš a nevíš proč? Přijď na trénink, všechno nechej přede dveřmi, vyčistíme hlavu a pak to celé uvidíš úplně jinak.

Dílčí pocity ze světa sportovce jsou malinkaté příklady ze života dospělosti – my tě jimi provedeme, nech si nás v životě co nejdéle.

Nech si sport jako dobře investovaný čas a energii ve svém životě, nech si ho jako velmi dobrého přítele v situacích, kdy potřebuješ nadhled.

Vítězství je hlavně snaha, za kterou sis šel – v dobrém, špatném, při nemoci i slzách, naslouchal jsi, hledal světlo na konci tunelu, věřil sis, chtěl jsi. Vše se ti bude v dospělosti hodit.

Nejsi spokojený s umístěním? Nejprve se zamysli, zda jsi na ploše odevzdal vše, jak si říkáme na tréninku, zda to bylo na 100 procent. Vždy hodnoť nejdřív sebe a pak ostatní. Prostě byl dnes soupeř lepší. Je teď na tobě zkusit se na příště přichystat lépe a pokusit se předvést maximum.

Své svěřence učíme, že při závodech jsou si vzájemně soupeři, ale na tréninku se vzájemně motivují, a i když se prohánějí, vždy si mají být oporou.

Dohady v týmu nepřipouštíme. Není reálné se v některých situacích pochopit, protože každý svěřenec je vývojem a zkušenostmi jinde. Přesto je třeba najít týmové řešení, nebo to nechat na trenérovi. Jakékoli ponižování nebo povyšování je nepřípustné. Je jedno, zda je třeba nejlepší v týmu, takový sportovec k nám na trénink nepatří. Pokud bude chtít problém vyřešit a věnovat se tréninku, přijmeme ho zpátky.

Pokud má někdo tendenci někoho ponižovat, ukážeme mu, jak by se cítil on. Řídíme se pravidlem „nedělej někomu něco, co bys sám nechtěl zažívat“. Naše cesta je spolupráce a vzájemná podpora.

Nepřejeme protivníkovi, aby něco zkazil. Chceme vyhrávat svými výkony – ten lepší, ten, komu to zrovna vyšlo více, je vítěz.

Podporujeme vzdělání (pro nadhled a rozvoj možností tréninku), ale zásadnější jsou pro nás zkušenosti. Vyzkoušej a hledej, co tobě i závodníkům bude fungovat. Není vždy jen jedna cesta k úspěchu a na každého funguje něco jiného. Musíš to umět modifikovat, někdy proměnit trénink ve hru. Buď kámoš, ale zároveň autorita. Nemůžeš se ke každé věkové skupině chovat stejně. Někdy polituj, někdy je nutné závodníka postavit před hotovou věc. Vždy záleží na okolnostech –věku, vyspělosti, osobnosti.

To nejdůležitější, na čem si u nás zakládáme, je to, že trenéři jsou součástí tréninku, jsou pro svěřence inspirací a umí se omluvit. Závodník nás zajímá celkově jako osobnost. Zajímáme se o to, jak se má a co prožívá.

Zakládáme si na otevřené komunikaci, a to i v nepříjemných věcech. Otevřeně říkáme, jak se věci mají a jaké máme možnosti. Pak je na rozhodnutí rodičů a svěřenců, jaká bude společná cesta. Naše motto je „pořádek dělá přátele“. Zakládám si na telefonických hovorech a ráda tomu obětuji čas, popřípadě top je pro mě osobní jednání. Negativní podněty bereme jako prostředek pro zlepšení, stejně jako to učíme děti při zklamání z neúspěchu. Nebojíme se přiznat chybu a omluvit se.

Online svět je v této době dost důležitý. Já ho přibržďuji a dost věcí si komunikujeme uvnitř klubu. Těšíme se z naší radosti interně, nemáme zapotřebí se tím chlubit do okolí. Možná proto je to stále takové rodinně intenzivní.

Rodič je důležitá postava v cestě závodníka i trenéra. Pokud nechápu chování svěřence na tréninku, obracím se na rodiče. Pokud rodič tlačí na svěřence nebo trenéra, komunikuji o to více. Pokud nevychází něco trenérovi, obracím se opět na rodiče o pomoc, zda s mým plánem/naším plánem souhlasí. Zkoušíme společně různé situace, abychom navrátili dítěti motivaci. Pokud to nefunguje, je čas nechat svěřence i s rodiči plout dál životem bez nás.

Absolutně! Používáme pouze formu zrcadla. U malých malé, u větších reálnější. V našem estetickém sportu je důležitá hmotnost. Naprosto respektujeme vědomí svěřence a rozhodnutí, zda nějaké kroky, za vedení odborníka, chce podstoupit nebo ne. Je to cesta vzhůru, je to cesta k lepším výkonům, ale musí se závodník rozhodnout sám, pak to za podpory rodičů řešíme. Pro nás je sport kamarád a žádné strachy nebudujeme, žádné jizvy dětem nevytváříme. Raději zůstáváme u toho mám to rád, ale výkon nevyžaduji než chtít něco, u čeho se budeme trápit všichni.

Pokud svěřenec zažívá něco nepříjemného doma nebo ve škole, s citlivostí se situací nakládáme, řešíme ji a nikdy nepřehlížíme.

Snažíme se sportovce rozvíjet komplexně. Důležitá je škola, pak můžeme závodit a řádit v  tělocvičně. Svěřenci nám pomáhají na různých akcích – slyší děkuji, dostanou odměny, nastrkáváme je do stanovišť, kde musí komunikovat a delegovat pravidla. Otrkáváme je do života různou podobou – stěžejní jsou soustředění a naše zážitkové hry. Dostáváme děti mimo komfort, do situací, kdy to v týmu jiskří a oni se učí situaci zvládnout týmově. Pokud se to nepodaří, v pořádku – získal jsi nadhled a nyní je na tobě, zda se z toho poučíš.

Umíme ocenit i jejich zapálení do tréninků, vývoj v závodění, přístup k nám a vše komplexně. Odměnou je jim klubové oblečení a oni si toho opravdu váží.

Jednou ročně pořádáme charitativní akci, když věnujeme jeden den někomu druhému. To, co prožíváš ty na táborech, to, co si dáváme na tréninku, udělejme pro někoho, kdo to potřebuje.

Zařadili jsme klubové soutěže, na kterých závodníci pomáhají, nebo se jich účastní jako vzor. Učíme naše závodníky předávat zkušenosti a motivovat k pohybu druhé, učit druhé té hravosti, kterou populace ztrácí.