Cílem Trénujeme s respektem je zajistit dětem a mladým sportovcům bezpečné, přátelské, férové a stimulující sportovní prostředí. Níže se dozvíte, jak to konkrétně vypadá, když se trénuje s respektem a jak by se měl optimálně dobře trenér ke svým svěřencům chovat.

Jak to vypadá, když trénujeme s respektem?

• Jsme součástí týmu, ve kterém se cítíme dobře. Cítíme se bezpečně. Víme, že jsme ve skupině vítáni, že jsme druhými přijímáni, že najdeme ve druhých podporu, ale i povzbuzení.
• Na základě zkušeností víme, že se můžeme chovat odvážně, že můžeme navrhovat, ptát se, zkoušet, přicházet s inovacemi a nápady a nehrozí nám trest v jakékoliv podobě. Sankce, které jsou předem společně domluvené a odsouhlasené, přichází pouze v případě porušení pravidel chování. A platí pro všechny a vždy stejně. Včetně trenérů.
• K pocitu bezpečí přispívá také předvídatelnost chování trenérů, jasná a otevřená komunikace z jejich strany, znalost toho, co se bude dít, porozumění účelu toho, co se bude dělat.
• I když jsme součástí skupiny, vnímáme individuální přístup a zájem trenérů. Ti se ptají, zjišťují, vtahují nás do rozhodování ohledně skladby tréninku, soutěžního kalendáře apod. Registrujeme, že nás trenéři poslouchají, povzbuzují k dalšímu zamyšlení a oceňují náš přínos. Respektují naše individuální potřeby, prožívané emoce i možnosti. Zároveň se však snaží hledat způsoby, jak uspokojit všechny zúčastněné.
• V procesu trénování se snaží trenéři zachytit převážně to, co se nám daří, v čem jsme se, byť jen o kousek zlepšili nebo co jsme dokázali udělat jinak.
• Dostáváme konstruktivní zpětnou vazbu, která nám sděluje spíše to, co sami během činnosti úplně neregistrujeme, čeho si zkrátka všimnout nemůžeme. Trenéři nás povzbuzují k hledání dalších možností, jak dovednosti rozvíjet. A oceňují, když se nám to daří.
• Rozvíjení dovedností a schopností do té nejvíc možné podoby je hlavním cílem. U každého z nás.
• V tréninku má své místo také humor, ocenění a laskavost ze strany trenérů.
• Zároveň přicházejí i chvíle, kdy je potřeba zvládnout něco náročného, těžkého, svým způsobem stresujícího. To proto, že základním principem tréninku je tzv. adaptace. Tedy adaptace na něco náročného, co po čase již náročné není, a umožňuje tak postoupit v tréninku o krok dál.
• S tím, jak se učíme nové a náročné prvky, přichází přirozeně i frustrace, smutek, zklamání, vztek, někdy tendence k rezignaci. Trenéři těmto emocím rozumí, znají jejich funkci a jsou v tu chvíli podporou k jejich zvládnutí.

Dobrý pocit z trénování a chuť v tom pokračovat, vychází z určitého klimatu, které na tréninku je. Původcem tohoto příznivého klimatu jsou primárně trenéři a další dospělí ve vedoucích pozicích. Právě jejich chování a trenérský styl určuje, v jakém prostředí a v jaké atmosféře se sportovní činnost bude odehrávat. Do velké míry ovlivňuje také to, jak dlouhou dobu budou svěřenci k aktivitě motivováni a s jakým úsilím se do ní budou opakovaně pouštět.

Podle opakovaných studií víme, že přínosným trenérským stylem, který umožňuje utvářet příznivé motivační klima, a tedy i trénink s respektem, je tzv. styl podporující autonomii (Autonomy-supportive style, Self-determination theory).

Charakteristický je tím, že trenér: