Kde jsou hranice bezpečného sportu?
Otestujte si sami, zda byste odhalili, co už je za hranou. Prostřednictvím následujících modelových situací zjistíte, co obtěžování a zneužívání ve sportu znamená, jak se může projevovat a jak mu předcházet.
Sport nezpochybnitelně patří ke zdravému životnímu stylu. Zejména u dětí podporuje jejich fyzický vývoj, posiluje psychickou odolnost, učí je pracovat v týmu, rozvíjí sociální dovednosti a podporuje zdravé sebevědomí. Bohužel se někdy sportovci setkávají s různými formami obtěžování a zneužívání. V českém prostředí se o nich příliš nemluví, přitom často mohou působit skrytě a dlouhodobě. V mnoha případech totiž sportovci, jejich rodiče, trenéři ani zdravotníci nerozpoznají, co je ještě v pořádku a co už ne.
Na WhatsAppu máme s týmem a trenérem společnou skupinu. Nedávno nám pozdě večer psal trenér, že se mění čas ranního tréninku. Dodal přitom, že předpokládá, že já s tím budu mít problém, JAKO VŽDYCKY, a že nic jiného ani nečeká. Já jsem skutečně odpověděla, že už mám se školou domluvenou praxi a nejde to takhle narychlo přehodit. Trenér opět do společné skupiny napsal, že nejsem týmový hráč, že tím trpí hra celého týmu, jsou se mnou jen problémy a že se může stát, že už nebude potřeba, abych na trénink chodila. Podobné situace se opakovaly minimálně jednou týdně.
Zachovala se sportovkyně správně?
Ano je správná odpověď. Sportovkyně má právo na život mimo sport. S tréninkem počítala v obvyklém čase. Trenér by neměl měnit tréninkové plány na poslední chvíli, pokud se nejedná o výjimečnou situaci, a už vůbec ne pozdě večer, kdy mají svěřenci právo na osobní prostor a odpočinek. Zároveň naprosto nerespektuje možnosti svěřenců, vytváří nátlak, zastrašuje je a už předem zesměšňuje. To vše ve virtuálním prostoru při přítomnosti ostatních členů týmu a bez možnosti svěřence se bránit. Vytváří atmosféru strachu nejen pro zmiňovanou hráčku ale i ostatní. Dává tak vzniknout podmínkám pro šikanu.
Odmalička jsem měla pár kilo navíc. Prostě holka krev a mléko, stejně jako máma a babička. Neřešila jsem to. Když jsem začala chodit na SŠ, můj výkon začal stagnovat. Přes absolvování všech tréninků jsem se nezlepšovala a trenér mi začal říkat, ať zhubnu, že nebudu tak pomalá. Za vzor mi dával nejštíhlejší závodnici v týmu. Mrzelo mě to a rozhodla jsem se s tím něco udělat. Po tréninku cvičím ještě doma, přestala jsem obědvat a k večeři mi stačí jablko. Za tři měsíce jsem zhubla 8 kilo. Začala jsem být sice více unavená, hůře se soustředím ve škole, ale trenér mě chválí, že mi to začalo víc běhat. Jsem na sebe pyšná.
Zachoval se trenér správně?
Ne je správná odpověď. Trenér by měl respektovat odlišný fyziologický vývoj děvčat a chlapců, charakter somatotypu, individuální výživové potřeby sportovce. Respektovat, že pro dobrý sportovní výkon je zásadní nejenom struktura tréninku, ale také racionální jídelníček s dostatkem energie vzhledem k tréninkové zátěži a dostatek spánku. Období dospívání je velmi rizikové pro rozvoj poruch příjmu potravy.
Nominaci na zápasy nám trenéři sdělují v předstihu. Většinu týmu vždy tvoří ti nejlepší kluci podle výkonnosti, které doplňují ti, jejichž tatínci dávají sponzorské dary nebo se kamarádí s někým z vedení. Nedávno k nám ale přišel nový trenér a nikoho z těch tzv. prominentů nepostavil. On je prý trenér a on rozhoduje. Nepostavil je ani v dalším zápase. Vedení se to ale asi nelíbilo, protože na další trénink už trenér nepřišel.
Zachoval se trenér správně?
Ano je správná odpověď. Nový trenér se snaží o fair chování, dodržuje otevřenou a spravedlivou komunikaci a nominační kritéria. Tím přispívá k bezpečnému prostředí a dává šanci všem zúčastněným. Tím podporuje u hráčů motivaci k tréninku a snaží se o minimalizaci sociálních rozdílů, které do sportu nepatří.
Nedávno jsem závodil, i když jsem měl zlomené žebro. Byly to hodně důležité závody a nechtěl jsem o ně přijít. A taky jsem nechtěl zklamat trenéra. Bolelo to ale čím dál víc, tak jsem to nakonec trenérovi řekl, i když jsem se bál, že mi vynadá. Ten byl ale nadšený, že jsem to zvládl a že mám tak vysoký práh bolestivosti. Rozhodl, že nastoupím i v dalším závodu hned za dva dny. Kdyby mě to bolelo, mám si vzít prášek proti bolesti.
Zachoval se trenér správně?
Ne je správná odpověď. Trenér by měl při známkách nemoci či zranění okamžitě přerušit závodní či tréninkový proces. Primárním cílem by vždy mělo být udržet fyzické a duševní zdraví sportovce. Na základě svého vzdělání by měl trenér rozpoznat možné negativní důsledky sportování se zraněním. Neprodleně by měl informovat rodiče, dále pak postupovat dle závažnosti stavu zranění, např. zajistit odborné vyšetření, pokud jsou u nezletilého sportovce rodiče nepřítomni. Skutečnost, že se svěřenec bojí o zranění promluvit, je známkou toxického prostředí, ve kterém panuje atmosféra strachu z kritiky, nerespektování a nepřijetí.
Do tréninkového plánu mi byl zařazen balet. Byla jsem nadšená, tanec mě velmi baví. Baletní mistr dbá na přesné pozice a často nás opravuje a rovná. Občas nám sahá i na prsa. Chce, abychom se nehrbily. Je mi to trochu nepříjemné, ale ostatní holky si nestěžují, tak je to asi v pořádku. Navíc je nám teprve 11 let a prsa nemáme skoro žádná.
Je chování baletního mistra v pořádku?
Ne je správná odpověď. Takové chování rozhodně není správné. Zaprvé to pro tréninkový proces nemá opodstatnění a zadruhé by se vás nikdo neměl dotýkat na místech, kde je vám to nepříjemné. Trenér by se měl ujistit, že s takovou dopomocí souhlasíte a musí respektovat i individuální rozdíly. Výjimkou je lékařské vyšetření, které by v případě vaší nezletilosti mělo probíhat za přítomnosti zákonného zástupce. Nevhodné doteky je třeba vždy nahlásit, třeba jinému trenérovi, vedoucímu klubu, a hlavně svým rodičům.
V týmu máme dva nejlepší kluky, kteří v zápasech dávají nejvíc gólů. I proto se na nás ostatní trochu povyšují. Nejde o nic hrozného, občas jim musíme donést pití nebo je oslovovat pane. Nejsme z toho nadšení, ale zase jsme díky nim první v tabulce. Nedávno se zase posmívali jednomu slabšímu hráči a strčili do něj tak nešťastně, že upadl a narazil si ruku. Trenér je okamžitě na měsíc vyloučil z týmu. A hned první zápas bez nich jsme prohráli 0:5.
Zachoval se trenér správně?
Ano je správná odpověď. Správný mládežnický trenér nikdy neupřednostní aktuální výsledky před bezpečným prostředím ve svém týmu. Jednak si je vědom, že pro efektivní proces učení každého jednotlivce je potřeba zajistit vzájemný respekt a podporu. Zároveň ví, že dlouhodobě úspěšný tým se neslučuje s přítomností šikany či jiného fyzického zneužívání mezi jednotlivými členy.
Kamarádku potrestala na minulém soustředění trenérka, protože prý podváděla při posilování. Musela jít cvičit ještě po večeři a udělat sto skoků. Něco se jí ale přitom stalo s nohou, protože ji měla oteklou a bolelo ji to. Nikdo z dospělých to neřešil. My jsme ji s holkami přesvědčily, aby zavolala domů. Rodiče si pro ni přijeli, vzali ji k lékaři a ukázalo se, že má tři zlomené prsty.
Zachovaly se kamarádky správně?
Ano je správná odpověď. Je správné, že informovaly rodiče, a nenechaly tak kamarádku pod vlivem přísné trenérky a bez pomoci. Fyzické tresty do sportu za žádných okolností nepatří. Následný nezájem ze strany dospělých je pak jasnou známkou zanedbání péče o svěřenou osobu.
Dlouho jsem se bála salta vzad, takže jsem zakláněla hlavu, což byla technická chyba. Abych si chybu uvědomila, přirazila mi jednou trenérka kolena k bradě a pak mě pustila. Spadla jsem a vyrazila si dech. Modřina pod bradou zmizela až za týden. Nakonec jsem byla ale ráda, tolik jsem se bála, že se to bude opakovat, že jsem přestala hlavu zaklánět. Moje salto je nyní vysoké a technicky správné.
Je trenérčino chování v pořádku?
Ne je správná odpověď. Trenéři nesmí nikdy používat fyzické násilí s cílem dovést svěřence ke správnému provedení. Musí respektovat individuální rychlost učení se a hledat jiné vhodné postupy. Zároveň jde o zanedbání péče o svěřené dítě tím, že jednáním trenérky došlo u dítěte k vyražení dechu. Trenérka vytváří i u ostatních atmosféru strachu z toho, že při nepovedeném výkonu s nimi bude zacházet stejným způsobem. Dále je zde riziko normalizace takového chování, které děti akceptují jako metodu, která nese výsledky.
Přihlásili jsme syna na kolektivní míčový sport. Tréninky i zápasy ho bavily, spoluhráči byli jeho nejlepší kamarádi. S jeho rostoucí výkonností se začala zvyšovat frekvence zápasů a syn začal nastupovat i za starší kategorii. Nyní trénuje každý všední den, někdy s oběma kategoriemi, zápasy má každý víkend, mnohdy nemá ani jeden den v týdnu volný. Syn začal být unavený, nestíhá úkoly do školy, začal si stěžovat na časté bolesti břicha a hlavy.
Ptali jsme se ostatních rodičů, ale nikdo si na nic nestěžuje. S trenérem se mluvit bojíme, nechceme, aby vyřadil syna ze sestavy. Synovým sportování žijeme celá rodina, podřizujeme tomu veškerý náš volný čas, vždycky ho to přeci tolik bavilo.
Zachovali se rodiče správně?
Ne je správná odpověď. Otevřená komunikace rodičů s trenéry ve sportovních oddílech je zcela zásadní pro všechny zainteresované, tedy rodiče, trenéry i samotné mladé sportovce. Rodiče v tomto a jiných podobných příkladech mají povinnost dojít za trenérem a tyto okolnosti mu sdělit s cílem nalézt dlouhodobě udržitelný tréninkový proces z hlediska zatížení. Rodičům by v tomto nikdy neměla bránit obava, že jejich dítě bude vyřazeno ze sestavy. Na miskách vah proti tomu stojí daleko závažnější a hodnotnější psychické či fyzické zdraví jejich dítěte.
Naše dcera projevovala od malička pohybový talent. Ve 4 letech jsme s ní absolvovali sportovní diagnostiku a testy potvrdily pohybové nadání. Rozhodli jsme se její talent podpořit. Od 5 let chodí dcera 5x týdně na tenis, v 7 letech jsme přidali kondiční posilování, atletiku a o víkendu zařadili individuální gymnastickou přípravu. Aby mohla trénovat víc fázově, rozhodli jsme se pro domácí vyučování. Naše úsilí nese ovoce, výkonnostně předčí o 2 roky starší soupeřky. Založili jsme jí profil na Instagramu, kde prezentujeme její úspěchy. V devíti letech už má vlastní fanklub.
Chovají se rodiče správně?
Ne je správná odpověď. Rodiče chtějí vychovat z dítěte šampiona, zřejmě s cílem naplnění vlastních ambicí. Přehlížejí při tom věkové zákonitosti, dítě přetěžují a vedou ho k příliš rané specializaci. Nerespektují psychické a fyzické možnosti dítěte, znemožňují mu navazovat sociální vztahy, mít dostatek prostoru pro fyzickou i psychickou regeneraci. Za tréninkový proces má být zodpovědný trenér a rodiče by ho měli respektovat. Jestliže trenér zjistí nepřiměřené nároky na dítě a není schopen přimět rodiče ke změně chování, má právo odmítnout dítě trénovat.
Pokud děti a dospívající vystavujeme neustálému sledování jejich života na sociálních sítích, zanecháváme na internetu nesmazatelnou stopu toho, co dělají, zbavujeme je chráněného prostoru, ve kterém by se mohly bezpečně rozvíjet a dospívat.
Trenér na nás často řve a sprostě nám nadává. Děje se to při tréninku, ale hlavně po prohraném zápase. Nejhorší je, když se někomu zápas úplně nepovede. To pak na něj řve před zraky celého týmu, soupeřů i diváků, včetně rodičů. Nadává mu, že je neschopný, že se nic nenaučil, že kvůli němu tým prohrál, že příště na zápas ani nemusí chodit.
Je trenérovo chování v pořádku?
Ne je správná odpověď. Trenér by měl ovládat své emoce. Řvaní a kritizování svěřence obecně, nejen před ostatními, je nepřípustné. Trenér by měl pomoci svěřenci zpracovat jeho pozápasové emoce, posílit jeho silné stránky a zamyslet se nad tím, co jako trenér může udělat pro to, aby se hráči postupně zlepšovali. Trenér musí mít na paměti, že primárním cílem sportování je udržení psychického i fyzického zdraví a posilování pozitivního vztahu ke sportování. Hráč samotný nikdy není zodpovědný za výsledek celého týmu. Největší zodpovědnost za to, jaký výkon tým na hřišti předvádí, nese trenér.
Vaše skóre: správných odpovědí z
- Týrání a zanedbávání NIKDY není chyba dítěte.
- Pro týrání dítěte neexistují omluvy.
- Různé druhy negativních jevů se vyskytují současně.
- Oběťmi obtěžování, zneužívání a nenáhodného násilí mohou být dívky i chlapci.
- Pachateli obtěžování, zneužívání a nenáhodného násilí mohou být všichni účastníci sportu (trenéři, vrstevníci, rodiče) bez ohledu na pohlaví.
- Bezpečné sportovní prostředí utváří všichni účastníci sportu společně.
- Sdílení informací je pro ochranu dětí zásadní.
Zajímáte se o problematiku bezpečného a respektujícího sportovního prostředí? Chcete s námi spolupracovat, podílet se na osvětě a zlepšit klima dětského a mládežnického sportu? Chcete být v obraze a vědět, na co si dát pozor? Zaregistrujte se s k odběru našeho newsletteru.